Zde si můžete prohlédnout ukázky z tvorby členů klubu. Další ukázky najdete v sekci Seznam členů po kliknutí na jména jednotlivých členů klubu.
Vlasta Bakalová Josef Brož
xxx Buřínsko
Je nedělní ráno Osada pestrá jako ledňáček
na návsi ticho drobí rohlík na větvi stráně nad Mohelkou
ptákům čeká a chytá na háček
přicházíš slunce a potěr hvězd
prosvětlený básní a lunu takhle velkou.
po Ortenovi dědic slova
po květině dědic krásy A v proudu mysli v nalíčené vrši
po kolébce dědic bolesti chytám tě já, můj verši.
přicházíš
v mé zahradě vykvetlo slovo
Libuše Matysíková Martin Burda
Kaštan Balancuji
Ohromný silný Balancuji nad propastí osudu,
velebný kaštan tápu ve svých snech a přáních,
obrovské svícny marně čekám v koutě na zázrak,
pompézních květů na tvé něžné já,
lákají jež z nesnází a splínu mě vyvede
uzdrav se a smutek na srdci mém
pokorou svých dnů v okamžiku ve štěstí promění.
pokorou svých snů V lásku uvěřit mi dá.
a zázrakem pohody
Libuše Matysíková Zdeňka Čechová
Sonet kouzelně mrazivý Na křídlech poezie
Dýchá na mne přízrak zimy, Člověče postůj,... zastav se,
poslala mrazík na květy. čím zoufaleji chytáš čas,
S nimi chlad a také rýmy. tím více Ti uniká.
Opět teplo. Déšť. Na nebi tvarů palety
Postůj a rozhlédni se,
Slunečních dnů hned tak nenajdeš. dopřej své duši vdechnout
Vítr ten s námi laškuje. neuchopitelnou krásu života.
Doprovodem je našich cest,
šlehem nám tváře maluje. Odlož své starosti tak,
jak odkládáš svůj oděv,
Fučí nám zvolna do komína, ukládaje se k spánku.
u krbu máme pohodu.
Rolničkou přihlásí se zima, Dovol své mysli
odpoutat se od tíhy života,
potáhne zdola nahoru, hrubosti a násilí.
své království sněhu a ledu.
To připraví nás na koledu. Vstup do světa snů a fantazie,
nezatížen
Zdeňka Čechová ocelovými řetězy každodennosti.
Šťastná planeta slunce
Neboj se jít Dopřej své duši ulehčení a očistu,
za svými cíli jakou dopřáváš svému tělu,
a prozáři šeď všedních dnů. smývaje pot a prach denního usilování.
Vždyť záře Tvých očí Pojď do světa básníků a pěvců,
prosluní každý pošetilých snů, nebeských výšek,
i ten nejčernějí mrak. něžných dotyků a nekonečných lásek.
Věř tomu, Naber si plnými doušky
že především Tvé činy nezměrného bohatství citu, lásky a štěstí,
Tě přenesou za štěstím. je ho tady dostatek pro všechny, jen chtít.
Na tu nejkrásnější planetu, Vstup a nech se nést
planetu štěstí, na křídlech poezie...
šťastnou planetu tvého slunce.
Karel Dachovský Marta Francová
Volba Jaro
Pod křížem na Kalvárii Jaro už dýchlo do pupenů jív
vířila kostka biřiců. vlahý déšť omyl něžné oči laní
a jižní vítr s divou vůní moří
Ta kostka víří stále. se žene nad krajem jak na splašeném oři
Jak dopadne? Slunce je srdce blankytného zvonu
Jsou jen dvě možnosti. jenž volá k zmrtvýchvstání
Ano, nebo ne.
Oldřich Damborský Marie Dolistová
Kometa Vzpomínka na Mělník
Z bílého sněhu jsou bílé lilie, Příď času tiše rozřezává hladinu bytí
černě ofrakovaní havrani oddělujíc odžité a neodžité
hrají své skřehotavé pašihe. pohlcené a nepohlcené
propadlé a nepropadlé
Pašihe na začátku adventu potopené a dosud plovoucí
s dirigenty starých topolů Na březích života
spatřily náhle věčnou kometu. běžíme s lodí času
ke zdymadlu věčnosti
Kometa lásky náhle přeletěla Nezastaví, nezakotví
přes vánoční jasná nebesa Každého uštve
a zachvěla se nocí srdce i těla.
Milada Hnátková Hanka Hosnedlová
Národní divadlo Vánoční vandr
Národní divadlo Taje jako vločka
v dřívější době na horké lidské dlani
sloužilos národu slůvko co pronesou
a národ tobě ústa při líbání
Dnes ale synové Bez lesku pozlátek
vnuci tvých vnuků bez velkých darů
nemají pro tebe s námi náš Ježíšek
vřelého citu srovná krok v páru
Žebráš si o lásku
na ulici
kol tebe chladně
jdou čeští cizinci
Jan Hudousek Jaroslava Jáněová
Na rozloučenou se školou Teď
Ty, stará školo nad soutokem, Dotěrné mouchy létají,
zítra se za mnou ohlédni! psi se potkali a hned štěkají,
Tvé pohlazení poslední děti běhají, křičí a výskají,
a již budu stát před životem. jen ptáci pozvolna létají
S otázkou dále půjdu krokem, a paprsky slunce vychutnávají.
co přinesou mi nové dny?
Jsme důvěrní a staří známí – Regina Veronika Jechová
zde vytvářel se nový svět, Nový čas
rozdělen do příkladů, vět Tráva je zelená, obrazila jíva
a odměřován hodinami, kočičky dávno již se vyklubaly
zde loučil jsi se s pohádkami, na svět vykoukly do záře slunka
do nichž se nelze vrátit zpět. paprsky shora síly jim dávají
Teď dopředu se musíš dívat Všechno se budí rodí nový čas
k tomu, co život připravil, zvonečky bledulí bílý konvalinek šat
tam jasný měl by být tvůj cíl. za dveřmi jaro vešlo již dál
Abys co nejvíc mohl zpívat duše se usmívá a srdce touží milovat
a často zavolat si „vivat“,
abys svůj život plodně žil. Jara čas vešel dlouho bude zas
v krajích se rozkládat jak pestrý šál
Proto, má školo nad soutokem, příroda okřeje živá a mámivá
mé díky za všechny ty dny obraz ten v duši mé zůstává dál
i zítra za ten poslední,
v němž pokud možno pevným krokem Jaroslava Jáněová
my vykročíme za životem – Vítr
a Ty se ještě ohlédni! Vítr lomcuje otevřeným oknem,
a snaží se něco s sebou vzít,
Věra Kulišová nebráním mu,
Zhasni může pár smutných myšlenek
Zhasni... do své velké brašny polapit.
jak zpěvná kantiléna
se nese noční tmou Bere je, přibírá i ostatní,
chvění mého těla které je lépe nemít,
nech kůží bělostnou tak naplní kapsy svého
pokoj zjasnit dlouhého pláště
a může zas jít.
v symfonii něžných doteků
ať tóny vzdechů zazní S myšlenkami se točí a lítá,
v našem duetu nikdo mu nesmí do cesty
od staccata vkročit,
přes allegro se vším pak smýká.
fortissimo... forte
až ke konečné slasti Když se pak uklidní,
meluzíně mává,
myšlenky "vypustí",
ať si letí,
konečně radost a klid,
sláva.
Josef Jarolímek Marian Kořínek
Mráz Jaro budí básníky
Téměř lačně z náledí Jaro budí básníky
seklo tlapou medvědí. Uspané zimním spánkem
Příroda se probouzí
Při myšlence o vdově Hladí nás teplým vánkem.
oblízlo prst ledově.
Zas přiletí vlaštovky
V umanutí zmrzlináře Vrátí se z velké dálky
tuhne – tuhne – půvab tváře. Jaro vchází mezi nás
Skončí nám dni krátký.
Josef Jiroušek
Stejný názor Podívej se kolem
Vítr dveře otevřel Co se tady kolem tebe děje
Láska vstoupila dál Slunko svítí hned zas leje.
oči otevřela nám
co chceš ty – Každé srdce roztaje
co chci já – I to nejtvrdší
něhu pozdravit Zmizí pláč
ústa políbit Zbude smích.
sladce to odměnit
co chceš ty – Tváře lidí
co chci já – Se smíchem roztáhnou
společná řeč Politiky ať vezme čert
není třeba překládat S velkou parádou.
tak to má být
bez rozbrojů žít Podívej se kolem
takže lásku Co se tady kolem tebe děje
nesmíme nechat Slunko svítí hned zas leje.
nikdy odejít
Radka Koláčná Jaroslav Kolář
Nejasné kontury nás Krásné Vánoce
Prošli jsme, Lehce když nese se krajinou
byli jsme, hlas zvonu a v dálce mizí
dávali jsme se, hvězdičky prozařují tmou
dávali jsme si pasti, všechno neskutečné – ne cizí
unavovali jsme se,
unavovali jsme si nohy, vánoční čas jako ryzí
zametali jsme si stopy, zlato se třpytí ve větvích
mozek nám ordinoval opium Stačí jen aby napad sníh
a v slabém deliriu a pohoda vánoční
jsme třeba vzkvétali a uvadali
směrem k poznání neznámého předčí mé skromné přání
osobního bodu ať příjemné si užijeme Vánoce
- láska - ještě mohu a ve zdraví si můžem přát
zas po roce
Věra Kopecká Alena Krtilová
Slev mi Slunečnice
Slev mi Jen kytici úžasných slunečnic!
Cena je příliš vysoká Věř mi, že nepřeji si víc.
kratičký let Zastav se, vypni motor auta,
a volný pád pohledem pohlaď pole plné zlata.
Slev mi Nezastavíš. Co žene tě vpřed,
alespoň nadechnutí že musíš tam být snad ještě dřív, než hned?
mezi verši Workoholik se z tebe stal.
Pro práci žiješ. A co dál?
Slev mi
ať dozraje Kdybys mi dal kytici slunečnic,
slovo i polibek získal by tím snad mnohem víc.
Už neumíš se zastavit, neumíš vnímat krásu.
Slev mi Ženeš se. Za čím? Za nekonečnem času?
a já se uzdravím
štěstím Čas je sic nekonečný. Ne ale pro lidi.
Každý z nás žije jednou. Proč nevidíš,
oč okrádáš každého z nás.
Štěstí se nevrací. Máš peníze. Ne čas.
Pavel Kukal Jaroslav Symon
Kumburk Král a kat
Za námi je čas rovnodenní. ...pili pivo
V povětří cosi zvláštního. hráli kostky
Už po stráni jsou rozhozeny král a kat,
pochodně boha lesního. kdo prohrál
sundal šat.
Jdem vzhůru. Cesta se tu stáčí.
Kamenných kvádrů těžký sen. Dohráli pak
Bránu si pootevřít stačí, opivněni zaměnili halenu.
čas zůstal pro nás uzavřen. Rozešli se.
Nikdo nepoznal tu záměnu.
Stráž není tu a nebdí v noci.
Ze zbroje zůstal pouhý prach. V katovně teď
Klíč najdeš snadno, bez pomoci váže si král provaz
ve vlastním srdci na dosah. na trůně kat
rozhoduje o nás.
Ludvík Kůs Zdeňka Líbalová
Podzimní rozjímání xxx
Mrazivý poryv větru Až se čas nachýlí
šlehne do tváře vítr do brázd
suché listy naseje sněhová semena
snáší se na teplou zem ta vzklíčí
ve spleti holých větví vyženou do závěje
skrývají se spící ptáci. a dobu popostrčí
blíž k Vánocům
Délka stínů ztrácí se v nedohlednu
podivný klid
tíseň do mysli vnáší
nevyřčený stesk
žene slzy do očí
ve spleti černých myšlenek
skrývá se strach ze smrti.
Josef Kubias Pavel Malák
Óda na hlínu Věčné ráno
Proč tolik básníků upnulo se k Luně Kolikrát zapomínám na sex,
Když jednoduchý má jen tvar a žádné vůně? když za ruku mě vedeš do polí.
Proč o hvězdách se vznosně píše Hluchý a slepý.
Když ony chladně ze své výše Kde jsou ty topoly
Věnují nám svit svůj jen
Večer kdy svou vládu končí den? Nemaje chutě zhýralého starce,
Já raději se držím při zemi. přes touhy jak přes kaluže
Vždyť jenom s ní jsme spřízněni tělo přenesu,
A v ní hledám tu pravou vnitřní krásu. lehký až lítám
K čemu jsou nám hvězdy, pro okrasu? k nebesům,
Ta Země, to jsou hory, řeky, lesy,
A hlavně hlína, po které, kdo jí rozumí, ruce vzpíná to neposlouchám zprávy televizí
A rukama hněte ji a dává tvar a nečtu bulvár či hradní bláboly.
Neboť již od věků má ten dar Jdem spolu milovat se,
Přetvářet tu hnědou masu v potřebné věci, do polí.
V neskonalou krásu. Vy! Lehněte si na své gauče
A básník? a v mikrovlnce vařte jídlo
Měl by před hrnčířským kruhem reklamní,
Jak pod hvězdným zvěrokruhem měšťáci virtuální.
Stejně zbožně a tiše stát Váš konec neklamný.
A stejně hezké verše psát Podáš mi v dlaních vodu.
O barvě hlíny, o její vůni, Kytici suché trávy na důkaz díků
Právě tak jak o nebeské tůni cestou uvážu,
Jak v rukách lidských mění tvar, či do vlasů Ti vpletu.
Vlastně i ona je nebes dar. Tím se ukážu.
A s tvary kouzelnými je dobré žít. Závistivci a slídilové. Trpaslíci
Do vázy lze kytku dát, z džbánku pít, softwaru v hlavě nemají.
Dík za to dílo Mistře, Nedodáno.
Vřelý dík. Time delete
Věčné ráno.
Aida Líhalová – Legnerová Jindra Lírová
Příslib Bez tebe
Tichý je k ránu dech Dny bez tebe navlékám. Doplácí
kdy zdá se stejný sen na ně náš snář.
je o stromech Půlnoc se se spánkem vytrácí,
je o cestě dlaně pokládá na polštář.
o světle
a o naději Myšlenky loukou se rozběhly.
A přinese ji den? Proč, když mají se zdát?
Dost možná ano V našich hrách jsme dávno zběhlí.
tu bílou loďku Snad proto dáváš mi mat.
už vypouštějí
Jaroslav Schnerch Luboš Skopec
PF 2012 Prosinec
Podezření klíčí ve mně černé větve
že Vánoce našlapují nahé paže
prozpěvuje si to Země bezlistý strom k nebi vzpíná
je to pravda do vesmíru
nebo není? v prosbě němé
ční rukama rozpjatýma
Takže lidi vyberte si
stromky už sní pod nebesy prosba větví
duše chumelí plná zpráv vzhůru proudí
neděs se Ježíšku v majestátní tiché síle
a buď zdráv! noc navlékne
prstům zkřehlým
rukavice sněhobílé
Zdeněk Rieger Blanka Štráchalová
Lehký sonet vzdechu Snídaně v trávě
Myslí už jenom na ni Posnídala jsem
Opuštěn jemnou vůni květin
žmouláš v dlaních zalitou nachem
zítřejší úsměv smutku červánků
Je z lepkavé tmy A studem studí Mlhavý odhazuji závoj
Chceš být až tam co na víčkách zbyl
- až tam být u ní po spánku
v okovech jejích cůpků
Do dlaní
Myslíš ji – Ji! A ze dna zdvíháš pár kapek rosy
příkrov své tíhy z nejlehčího ticha pro zasněného malíře
v němž se tvá slova rozpadají v prach
Prchavou krásu trousí
Odejít chceš A přitulit se po bílém papíře
odlehčen vůní její tíže
na řasách ---
Svatava Mášová Jaromíra Slezáková
Domovy 2 Až pak…
A máma čeká… Sedí… Ruce v klíně Až budeš spát, že přijít smím?
Už není pole není zahrada V tom čase už máš vystaráno,
A čas se plouží unyle a líně stín z čela sfouknu, do řas políbím
Jen stesk se ze všech koutů přikrádá tak lehce, že nevzpomeneš ráno.
Až budeš snít, snad přijít smím,
Přeletěla by devatery hory srdce tvé bolavé hedvábím obváži,
Zatančila si jako zamlada… ať s tebou promluví, mu poručím,
V televizi jde láskyplná story – krmíš jej sliby a málo si vážíš.
a ona vzpomíná – snad ráda? nerada? Až ráno vstaneš umyt citem mým,
ještě ti s láskou kávu přisladím.
Křik dětí bzukot včel a vůně sena…
A máma čeká… Aspoň na chvíli Vratislava Šálková
uvidí v oknech jež jsou otevřená xxx
třpytivou krásu křídel motýlích Kdesi povlékají peřiny
a to bílo na zem sněží,
Vtom rozkvete a zmládne ve vteřině: naučíš se nebýt sám,
její syn právě stoupá po pěšině bez výkřiku,
mezi démanty.
Radvan Tůma Ilona Teplohorská
Balada pro můzu Ještě chvilku
Ach, Ty můzo všech básníků, Slza stéká po mé tváři,
tuhle pěkně prosím, hned zas mi oči radostí září,
zachovej mi svoji přízeň že tě dnes uvidím – lásko má.
když Tě v srdci nosím. Pokud ty budeš chtít,
máš mě mít.
Ať mi v hlavě bez ustání Ještě chviličku, když počkáš,
se myšlenky řinou tak se dočkáš.
z mého pera přelíbezné
jenom verše plynou. Věra Vaďurová
Jaro, jaro…
Dej ať náš DRB v každé době Zas jaro bláznivě
stále dá se číst, tančí rokenrol i čardáš,
že mi splníš tohle přání zklidní se ve valčíku,
o tom jsem si jist. hýřivé róby odkládá
na loukách, u rybníků,
Vždyť i Ty, má lehkonohá, polibky sází do truhlíků.
chceš být pořád čilá,
kdyby ne nás poetiků, Lásky vplétá do pomlázky
kde bys asi byla…! pentle naděje váže
do ledabylých uzlíků,
Přežvykovat oběžníky, vždyť naděje s láskou
co jdou zleva, zprava, jsou pospolu
vždyť ty váznou lidem v krku, někdy jen
tahle suchá strava. ze zvyku
No tak, brzo mě zas navštiv, Zlatým hřebenem paprsků
rád Tě zase zočím, zemi pročesává,
a než přijdeš, tak si zatím vzduch esencemi sytí, omývá,
na vínečko skočím…! krásný originál jara
do rámu zasklívá
Jan Zeman Jiří Zubík
Vlahá noc Na druhý břeh
Vlahá noc, První máj Mé mládí se toulá v lesích,
Teplý vítr z oceánu vál pase kozy na stráni,
Cesta kolem Amerických lomů pouští draky pod nebesy,
Byla či nebyla cestičkou domů loukám šeptá vyznání.
Jasné nebe plné hvězd
Budilo ve mně divný stesk V řece loví raky, pstruhy,
Pohled na měsíční šmouhu v polích loudí pět peněz,
Vyvolal ve mně zvláštní touhu do pramenů láme duhy,
Když jsme došli k Americe sysly láká do želez.
Mé oči se lesky ještě více
Ó Naďo! Mé mládí je uzamčeno
na tři klíče houslové
v rodné chatce se stračenou.
Jak se měníš, domove!
Renata Přikrylová Tomáš Jirgl
Němohra Láska
Splynutí s tichem Maluješ Kristu křídla,
souznění s němotou. aby si nenamočil chodidla,
sama bosá šlapeš v prachu cest
Slyším volání o pomoc ...nastydlá.
odpočet času v soudný den.
Čarokrásná princezna,
Jsem součástí nekonečna co se v mužích nevyzná.
a krveprolitím keramické sošky
umístěné na nočním stolku. Slunce s medem.
Hold oblakům,
Vnímám se jako ochrnutí páteře když nalámeš
a toužím zaplnit vakuum Tvé hlavy. chléb tulákům.
Můj Bože... Jsi čarokvětá divizna,
Jsi můj kyvadlový stín. jen se v tobě nevyznám.